MONTOYA MOLINA, S. – JAKUBEC, P. – QUBAIOVÁ, J. – NOVÁK, M. – ŠULÁKOVÁ, H. – RŮŽIČKA, J. Developmental Models of the Forensically Important Carrion Beetle, Thanatophilus sinuatus (Coleoptera: Silphidae). JOURNAL OF MEDICAL ENTOMOLOGY, 2021, roč. 58, č. 3, s. 1041-1047. ISSN: 0022-2585.

MAHLEROVÁ, K. – JAKUBEC, P. – NOVÁK, M. – RŮŽIČKA, J. Description of larval morphology and phylogenetic relationships of Heterotemna tenuicornis. Scientific Reports, 2021, roč. 11, č. 1, s. 1-15. ISSN: 2045-2322.

ŠÍPKOVÁ, H. – RŮŽIČKA, J. Larval morphology of Nicrophorus (Nicrophorus) nepalensis Hope (Coleoptera: Silphidae: Nicrophorinae). Zootaxa, 2020, roč. 4743, č. 2, s. 167-180. ISSN: 1175-5326.

JAKUBEC, P. – NOVÁK, M. – QUBAIOVÁ, J. – **ŠULÁKOVÁ, PH.D., I. – RŮŽIČKA, J. Description of immature stages of Thanatophilus sinuatus (Coleoptera: Silphidae). INTERNATIONAL JOURNAL OF LEGAL MEDICINE, 2019, roč. 133, č. 5, s. 1549-1565. ISSN: 0937-9827.

NOVÁK, M. – JAKUBEC, P. – QUBAIOVÁ, J. – ŠULÁKOVÁ, H. – RŮŽIČKA, J. Revisited larval morphology of Thanatophilus rugosus (Coleoptera: Silphidae). INTERNATIONAL JOURNAL OF LEGAL MEDICINE, 2018, roč. 2017, č. , s. 1-16. ISSN: 0937-9827.

**CIFTCI, D. – RŮŽIČKA, J. – **HASBENLI, A. – **SAHIN, Ü. The large carrion beetles (Coleoptera: Silphidae) of Turkey: a review with a new species record. Zootaxa, 2018, roč. 4441, č. 3, s. 555-591. ISSN: 1175-5326.

**TAHAMI, M. – RŮŽIČKA, J. – **SADEGHI, S. – JAKUBEC, P. – NOVÁK, M. Small carrion beetles (Coleoptera: Leiodidae: Cholevinae) from caves in Iran, with additional taxonomical notes on Anemadus sengleti and Catops farsicus. Zootaxa, 2017, roč. 4303, č. 4, s. 509-520. ISSN: 1175-5326.

WANG, C. – **PERREAU, M. – RŮŽIČKA, J. – **SONG, X. Revision of the genus Sinobathyscia Perreau (Coleoptera, Leiodidae, Cholevinae) from China, with description of a new species. Zootaxa, 2017, roč. 4303, č. 3, s. 350-360. ISSN: 1175-5326.

RŮŽIČKA, J. – **PERREAU, M. Subterranean species of Anemadus Reitter: systematics, phylogeny and evolution of the Chinese “Anemadus smetanai” species group (Coleoptera: Leiodidae: Cholevinae: Anemadini). Arthropod Systematics & Phylogeny, 2017, roč. 75, č. 1, s. 45-82. ISSN: 1863-7221.

WANG, C. – NISHIKAWA, M. – PERREAU, M. – RŮŽIČKA, J. – HAYASHI, Y. Revision of the genus Ptomaphagus Hellwig (Coleoptera, Leiodidae, Cholevinae) from Taiwan Island. ZooKeys, 2016, roč. 609, č. , s. 43-62. ISSN: 1313-2989.

WANG, C. – RŮŽIČKA, J. – PERREAU, M. – NISHIKAWA, M. – PARK, S. Revision of the genus Ptomaphagus Hellwig (Coleoptera, Leiodidae, Cholevinae) from the Russian Far East and the Korean Peninsula. ZooKeys, 2016, roč. 2016, č. 637, s. 33-45. ISSN: 1313-2989.

JAKUBEC, P. – RŮŽIČKA, J. Podtyp: Příspěvek ve sborníku (mimo kategorie RIV); Larvální morfologie brouků rodu Choleva (Coleoptera: Leiodidae). 2015, Bryja J., Řehák Z. & Zukal J. (Eds.): Zoologické dny Brno 2015. Sborník abstraktů z konference 12.-13. února 2015. Ústav biologie obratlovců AV ČR, Brno, p. 213..

RŮŽIČKA, J. – QUBAIOVÁ, J. – NISHIKAWA, M. – SCHNEIDER, J. Revision of Palearctic and Oriental Necrophila Kirby et Spence, part 3: subgenus Calosilpha Portevin (Coleoptera: Silphidae: Silphinae). Zootaxa, 2015, roč. 4013, č. 4, s. 451-502. ISSN: 1175-5326.

RŮŽIČKA, J. – LATELLA, L. – SCHAWALLER, W. New data on Apteroloma (Coleoptera: Agyrtidae) of central Asia and the Himalayas with a new synonymy. Zootaxa, 2015, roč. 3974, č. 1, s. 93-105. ISSN: 1175-5326.

PIKNEROVÁ, G. – PIKNER, M. – NAKLÁDAL, O. – RŮŽIČKA, J. – KADLEC, T. Podtyp: Příspěvek ve sborníku (mimo kategorie RIV); Preference rozdílných vlnových délek elektromagnetického záření nočními druhy motýlů – pilotní studie. 2014, Dlouhodobě a tradičně používanou metodou sběru dat o výskytu a abundanci druhů s noční aktivitou je lákání hmyzu na světelné zdroje. V průběhu terénních výzkumů je využívaná řada typů světelných zdrojů lišících se jak v intenzitě emitovaného záření, tak i v složení světelného spektra. Častokrát jsou vlastnosti jednotlivých použitých světelných zdrojů neznámé (složení vyzařovaného spektra, intenzity a přítomnosti rušivých lokálních maxim). Z těchto důvodů nelze získaná data jednoznačně interpretovat, čím se ztrácí podstatná část informace o hmyzu přilétávajícímu ke konkrétním typům světelných zdrojů. Jedním z řešení této metodické nesrovnalosti je použití světelných zdrojů s využitím LED (Light-Emitting Diode), jež mají přesně definované, často úzké spektrum vyzařování. Převážná většina studií s využívající LED technologii je prováděná v laboratorních podmínkách, proto si zde předkládaný projekt kladl za cíl otestovat jednotlivá spektra světelného záření LED v terénních podmínkách v podobě využití standardizovaných přenosných světelných lapačů. Pro stanovení atrakce elektromagnetického záření pro motýly s noční aktivitou bylo zvoleno viditelné spektrum s částí ultrafialového spektra spadajícího do vlnových délek od 360 nm do 660 nm. Toto spektrum bylo rozděleno na vektory o šířce 50 nm. Byly vytvořeny světelné trubice obsahující jednotlivé vektory rozděleného spektra. Tyto trubice využívají LED technologii pro emitování jednotlivých vlnových délek obsažených ve zvoleném 50 nm vektoru. Každá trubice s jednotlivým vektorem byla aplikována v pěti opakováních na světelné lapače. Kalibrací jednotlivých LED obsažených ve zvoleném 50 nm vektoru je výsledné vyzařované spektrum na celém tomto vektoru spojité a ostře ohraničené. U každé LED je kalibrován zářivý tok, jenž udává vyzářený výkon elektromagnetického záření jedné vlnové délky. Díky této kalibraci je zajištěna stejná hodnota zářivého toku pro každou vlnovou délku a tím se vyloučí výkonová nadřazenost jedné vlnové délky nad ostatními. Pilotní studie byla provedena na třech biotopech (Maďarsko: step, mokřad; jižní Morava: dubový les) na pozdně letním až podzimním druhovém spektru motýlů s noční aktivitou. Na těchto biotopech bylo po dvě následné noci testováno po pěti opakováních všech šest sledovaných spektrálních rozhraní. Celkem bylo ze sledovaných skupin zachyceno 62 druhů a 1088 jedinců. Nejatraktivnější část spektra bylo rozhraní 360 - 410 nm, které zachytilo celkem 54 druhů a 673 jedinců. Již druhé spektrální rozhraní (410 – 460 nm) bylo méně atraktivní (35/249). Nejméně preferované byli poslední dvě spektrální rozhraní (560 - 610 nm: 7/24, 610 - 660 nm: 5/23). Z pohledu jednotlivých skupin byla nejčastěji zastoupená čeleď Noctuidae (47/1022), ostatní skupiny méně, což lze vysvětlit datací pilotní studie. Obdobný trend byl vysledován i v rámci jednotlivých biotopů. Celkem bylo pozorováno 21 druhů pouze v nejnižším spektrálním rozhraní (360 - 410 nm); 7 druhů bylo naopak zachyceno v jiných: v převážné většině ve spektru 410 – 460 nm (Agrochola litura, Auchmis detersa – také ve spektru 610 – 660 nm, Camptogramma bilineatum, Eilema pygmaeola, Ennomos autumnarius – také ve spektru 510 – 560 nm, Thalpophila matura, Xestia c-nigrum). V převážné většině se jedná o jednotlivé exempláře, proto je žádoucí další průzkum v jiných fenologických částech sezony. Projekt byl financován ze zdrojů Celouniverzitní interní grantové agentury ČZU v Praze (CIGA 2013 - 20134208). .

PIKNER, M. – PIKNEROVÁ, G. – RŮŽIČKA, J. – NAKLÁDAL, O. – KADLEC, T. Podtyp: Příspěvek ve sborníku (mimo kategorie RIV); Vliv rozdílných vlnových délek elektromagnetického záření na aktivitu Lepidoptera – pilotní studie. 2013, Lákání hmyzu na světelné zdroje je dlouhodobě a tradičně používaná metoda pro sběr dat o výskytu a abundancí druhů s noční aktivitou. V průběhu terénních výzkumů je využívaná řada typů světelných zdrojů lišících se jak v intenzitě emitovaného záření, tak i v složení světelného spektra. Častokrát jsou vlastnosti jednotlivých použitých světelných zdrojů neznámé (složení vyzařovaného spektra, intenzity a přítomnost rušivých lokálních maxim). Z těchto důvodů nelze získaná data jednoznačně interpretovat, čím se ztrácí podstatná část informace o hmyzu přilétávajícímu ke konkrétním typům světelných zdrojů. Jedním z řešení této metodické nesrovnalosti je použití světelných zdrojů s využitím LED diod, jež mají přesně definované, často úzké spektrum vyzařování. Převážná většina studií s použitím systémů LED diod je prováděná v laboratorních podmínkách, proto si zde předkládaný projekt kladl za cíl otestovat jednotlivá spektra světelného záření LED diod v terénních podmínkách v podobě využití standardizovaných přenosných světelných lapačů. Pro stanovení atrakce elektromagnetického záření pro motýly s noční aktivitou bylo zvoleno spektrum vlnových délek od 360 nm do 660 nm, které spadá do viditelného spektra s částí ultrafialového spektra. Toto spektrum bylo rozděleno na vektory o šířce 50 nm. Jednotlivé vektory byly sestaveny pomocí LED diod a aplikovány v pěti opakováních na světelné lapače. Tyto LED lišty obsahují kombinaci jednotlivých vlnových délek, jejichž kalibrací je výsledné spektrum na celém vektoru spojité a ostře ohraničené. U každé diody je kalibrován zářivý tok, jenž udává vyzářený výkon elektromagnetického záření jedné vlnové délky. Díky této kalibraci je zajištěna stejná hodnota zářivého toku pro každou vlnovou délku a tím se vyloučí výkonová nadřazenost jedné vlnové délky nad ostatními. Pilotní studie byla provedena na pozdně letním až podzimním druhovém spektru motýlů s noční aktivitou. Na třech biotopech (Maďarsko: step, mokřad; jižní Morava: dubový les) bylo po dvě následné noci testováno po pěti opakováních všech šest sledovaných spektrálních rozhraní. Celkem bylo ze sledovaných skupin zachyceno 62 druhů a 1088 jedinců. Nejatraktivnější část spektra bylo rozhraní 360 - 410 nm, které zachytilo celkem 54 druhů a 673 jedinců. Již druhé spektrální rozhraní (410 – 460 nm) bylo méně atraktivní (35/249). Nejméně preferované byli poslední dvě spektrální rozhraní (560 - 610 nm: 7/24, 610 - 660 nm: 5/23). Z pohledu jednotlivých skupin byla nejčastěji zastoupená čeleď Noctuidae (47/1022), ostatní skupiny méně, což lze vysvětlit datací pilotní studie. Obdobný trend byl vysledován i v rámci jednotlivých biotopů. Celkem 21 druhů bylo pozorováno pouze v nejnižším spektrálním rozhraní (360 - 410 nm); 7 druhů bylo naopak zachyceno v jiných: v převážné většině ve spektru 410 – 460 nm (Agrochola litura, Auchmis detersa – také ve spektru 610 – 660 nm, Camptogramma bilineatum, Eilema pygmaeola, Ennomos autumnarius – také ve spektru 510 – 560 nm, Thalpophila matura, Xestia c-nigrum). V převážné většině se jedná o jednotlivé exempláře, proto další průzkum v jiných fenologických částech sezony je žádoucí. Projekt byl financován ze zdrojů Celouniverzitní grantové agentury ČZU (CIGA 2013 - 20134208). .

QUBAIOVÁ, J. – RŮŽIČKA, J. Podtyp: Příspěvek ve sborníku (mimo kategorie RIV); Geometric morphometrics in determining shape variation of subgenus Chrysosilpha (Coleoptera: Silphidae). 2012, Geometric morphometrics in determining shape variation of subgenus Chrysosilpha (Coleoptera: Silphidae) Qubaiová J., Růžička J. Department of Ecology, Faculty of Environmental Sciences, Czech University of Life Sciences Prague Geometric morphometrics is a frequently employed, considerably reliable technique that has proven its ability in distinguishing morphological (shape and size) variations between and amongst taxa. Here we try to apply this procedure in the taxonomic review of the subgenus Chrysosilpha Portevin, 1921 of Necrophila Kirby & Spence, 1828 to verify its species. The analysis was performed on N. (Ch.) formosa (47 males, 56 females), N. (Ch.) renatae (males 20, females 23) and N. (Ch.) viridis (males 51, females 44). Outlines on the apical part of the left elytron composed from 50 homologous landmarks were used to identify the shape diversity between the studied groups. Results demonstrated significant sexual dimorphism between both sexes in all taxa; where the first two relative warps (RWs) axes explained 86.81% of this variability. Shape inconsistency was determined between the groups when each sex was tested independently. The first two RWs axes showed 77.18% shape variation in females and 70.31% in males; this was subsequently confirmed by MANOVA (males: Wilk’s lambda = 0.01849; p < 0.0001; females: Wilk’s lambda = 0.01131; p < 0.0009). Moreover, CVA indicated an apparent separation of all three species when analyzing both their sexes. The groups did not overlap and a 100% correct classification of each specimen to its group mean was noted. .

JAKUBEC, P. – RŮŽIČKA, J. Rozšíření mrchožroutovitých brouků (Coleoptera: Silphidae) otevřené krajiny ve vybraných nížinných oblastech České republiky. Klapalekiana, 2012, roč. 48, č. 3-4, s. 169-189. ISSN: 1210-6100.

RŮŽIČKA, J. – SCHNEIDER, J. Revision of Palaearctic and Oriental Necrophila Kirby & Spence, part 1: subgenus Deutosilpha Portevin (Coleoptera: Silphidae). Zootaxa, 2011, roč. 2987, č. 5, s. 1-12. ISSN: 1175-5326.

RŮŽIČKA, J. – ŠÍPKOVÁ, H. – SCHNEIDER, J. Notes on carrion beetles (Coleoptera: Silphidae) from India. Klapalekiana, 2011, roč. 47, č 3-4, s. 239-245. ISSN: 1210-6100.

RŮŽIČKA, J. – PERREAU, M. A revision of the Chinese Catops Paykull 1798 of the Catops fuscus species group (Coleoptera: Leiodidae: Cholevinae). Annales de la Societe Entomologique de France, 2011, roč. 47, č. 3-4, s. 280-292. ISSN: 0037-9271.

Shape variability within the genus Ablattaria determined using geometrical morphometrics - MSc. Jarin Qubaiová, doc. Mgr. Jan Růžička, Ph.D., 2010

BLANKA, K. – ŠÍPKOVÁ, H. – RŮŽIČKA, J. – HOSKOVEC, M. Irresistible bouquet of death—how are burying beetles (Coleoptera: Silphidae: Nicrophorus) attracted by carcasses. Naturwissenschaften, 2009, roč. 96, č. 0, s. 1 - 0. ISSN: 0028-1042.

RŮŽIČKA, J. – VÁVRA, J. Interesting records of small carrion beetles (Coleoptera: Leiodidae: Cholevinae) from Slovakia. Klapalekiana, 2009, roč. 45, č. 0, s. 233 - 245. ISSN: 1210-6100.

RŮŽIČKA, J. Insects of Lazovsky Nature Reserve. Vladivostok: Dalnauka, 2009. 464s. ISBN 978-5-8044-0992-1. Nasekomye Lazovskogo zapovednika, Coleoptera: Leiodidae, s. 116-118.

Pitfall trapping vs. species assemblages - Ing. Knapp Michal; doc. Mgr. Růžička Jan, Ph.D.; RNDr. Saska Pavel, Ph.D., 2009